KRÁTCE
Písničkář s kytarou nebo zpěvák s kapelou, který svými texty a melodiemi vypráví o svém pohledu na dnešní vpravdě šílený svět. Občas humorně, občas vážně, vždy ale s láskou k vesmíru kolem nás i v nás.
DLOUZE
Začalo to v mých šestnácti letech, kdy jsem si koupil za peníze z brigád svou první kytaru. Byla to čistokrevná španělka a nylonové struny jsem hned vyměnil za kovové. Drhnul jsem country u ohňů a na afterparty po zkouškách folklorního soubou (kde jsem tancoval) jsem s vykuleným zrakem hltal moudra staších souborových matadorů. Také jsem tu ale poprvé zaslechl nádherné písničky Osvobozeného divadla. Ty jsem se hned učil hrát a zpívat. Byly náročné, ale pomohly mi základy hudební nauky z flétny v „lidušce“. Nedalo mi to a začal jsem také parodovat různé folkové a county písničky nebo jsem rovnou na známé melodie psal vlastní texty. Občas, když si je procházím, dost se nasměju, ale jsou v podstatě nepublikovatelné. Seznamoval jsem se s děvčaty, alkoholem, cigaretami a o čem tak ta témata mých songů mohla být? Postupem času mi otec natolik znechutil cvičení na flétnu, že jsem přestal do lidušky chodit. Mé učitelce na flétnu to bylo jedno a tím skončilo moje oficiální hudební vzdělání. Hrával jsem na kytaru většinou sám, když se sešla nějaká společnost, která alespoň trochu spolupracovala. Na každé takovéto sešlosti byli ale většinou jiní lidé a chtěli si zazpívat jiné věci, takže jsem svůj zpěvník rozšiřoval z folku, country a Osvobozeného divadla také na písničky ze Semaforu, moderní pop, rock, lidovky a dále. Ručně psaný zpěvník nahradila T602, později Word…
Na podzim roku 2010 mě oslovil kamarád, který zakládal mužské pěvecké kvarteto. Hledal tenor. Řekl jsem si, že to zkusím a následující dva roky jsem zpíval Michnu, Mozarta, Palestrinu. Jmenovali jsme se Collegium Sponte sua. Kvarteto se v roce 2012 rozpadlo a já navázal v podobném duchu ve vokální skupině Kolorit, kde jsme kromě klasického repertoáru zpívali i modernu, např. The Pink Panther nebo hity Osvoboeného divadla. To nám ale bylo málo a založili jsme kapelu Kolorit band. Hráli jsme po zábavách pop a country. Bicí, baskytara, elektrika a saxofon. Kapela se po dvou letech rozpadla a já začal hrát a zpívat ve skupině Sunday Works (2015-2019). Můj repertoár obohatily světové hity 70 let a hlavně The Beatles. Kluci v kapele mě přesvědčili, že by bylo dobré mít také vlastní repertoár a já se začal pokoušet o první písničky s vlastním textem a někdy i vlastní melodií. Šlo to kupodivu docela lehce. Ne, že bych je chrlil pod tlakem, ale bavilo mě a stále baví tvořit vlastní věci. Nakonec jich po několika letech bylo víc, ale kapela, která svým zaměřením hrála hlavně na firemních večírcích a oslavách, neměla zájem hrát koncerty v klubech a na festivalech. Rozhodl jsem se jí opustit a hledat vlastní cestu.
V létě 2018 jsem na festivalu Prázdniny v Telči potkal zajímavého člověka. Jmenoval se Karel Kačer a hrál na kontrabas. Kdekoli, s kýmkoli, cokoli. Když jsem hrál do klobouku v průjezdu na náměstí, prostě se přidal. Vzali jsme si na sebe kontakt, že si někdy zavoláme. A hned v září jsme si společně zahráli na Albrechtickém cyklování, společně s banjistkou, klarinetistou a zpěvačkou. Seznámili jsme se na pódiu a hráli několik hodin. Když jsme se loučili, domluvili jsme se, že bychom si podobnou akci mohli někdy zopakovat. V tuto chvíli vlastně vznikla kapela, která po pár týchnech kromě Karla, mě a zpěvačky Sváti Hrnečkové, přivítala mezi sebe špičkového kytaristu Martina Kápara. Repertoár byl skromný: zhruba osm mých písní, ostatní folk a country. Na jaře 2019 jsme se rozloučili s Karlem, měl jiné představy o fungování kapely a my jiné představy o stylu hraní na basu. Hledali jsme basáka a po čase našli výborného hráče na basovou kytaru – Micka Svobodu. Přibrali jsme i mou ženu Marušku s cajonem a začali víc pracovat na aranžích a vlastním repertoáru. Mick po zhruba roce z kapely odešel, se zpěvačkou Sváťou jsme se rozloučili, Maruška s cajonem na nás neměla čas a zbylé duo kytaristů a autorů hledalo nového basáka a bubeníka. Basák se našel sám. Tomáš Spěvák, který s Nathanikou hraje dodnes, měl v té době málo kapel, tak přibral do svého portfolia i nás. Bubeníka Petra Němečka jsme si užívali zhruba rok. Je ale profesionální muzkant – fagotista v FOK a na kapelu neměl moc času. V současnosti drží rytmiku Zdeněk Bílý. V repertoáru Nathaniky je zhruba třicet vlastních písní a stále tvoříme nové. Styl je velmi různorodý, ale nejvíc nás charakterizuje folk-rock & blues.
V březnu 2018 mě oslovil manažer Clubkina v Černošicích, zda bych nechtěl zahrát na akci, kterou nazval Hudební sobota na grilu. Proč ne, jen jsem si pozval kamarády, Honzu Flemra s banjem a foukačkou a baskytaristu za Sundayworks, Jirku Parkána. Byl to vlastně první koncert Los Fotros, i když název jsme ještě neměli. V létě jsme hráli na pátém výročí pivovaru Všerad s Petrem Sklenkou na cajon. Jirku na basovku časem vystřídal Ondra Nováček a později Tomáš Spěvák. V repertoáru Los Fotros máme převzaté písně Marsyas, ETC, Kalandry, Hlase, Druhé trávy, Chinaski, Wohnoutů, CCR, Roling Stones, Depeche Mode a dalších…
Aby mi nebylo líto, že bych mohl zanedbávat sborový zpěv, začal jsem zpívat jako tenor v pěveckém sboru Canto Carso se sbormistrem Romanem Michálkem a skvělou hlasovou poradkyní Oldřiškou Musilovou. Na repertoáru máme Antonína Dvořáka, Zdeňka Lukáše, Jaroslava Krčka a mnohé další.
V roce 2022 mě oslovil kapelník třebaňské hudební skupiny – Třehusk, Miloslav Frýdl, zda bych zaskočil na vystoupení za kytaristu. Od té doby těchto záskoků bylo několik a pomalu se začínám učit nazpamět repertoár tohoto starporažského šramlu.
V roce 2023 jsem se rozhodl, že některé vlastní písničky budu zpívat sám. Na kapelu jsou moc folkové a já si je užiju s vlasním doprovodem, případně s Maruščiným cajonem. Mám za sebou pár Openmajků, oblastní kolo Porty, buskování v Praze, na Karlštejně, v Telči a těším se na nějaké festiválky…